K Dušičkám: Symbolický hřbitov ve Vysokých Tatrách

Opět je tu dušičkový čas. Svátek zavedl v roce 998 opat Odilo z kláštera v Cluny jako vzpomínku na všechny věrné zemřelé. Staří Keltové slavili v noci z 31. října na 1. listopadu rozloučení s létem. V tuto noc se podle nich duše zemřelých vracejí na zemský povrch. Tady bychom mohli, zjednodušeně řečeno, hledat původ názvu "Dušičky". Staly se křesťanskou tradicí.

Letošní dušičkový příspěvek je z horského hřbitova. Bohužel, i letos přibylo dost obětí. Mohou za to vysoké teploty, koupání, dopravní nehody... Nezapomínejme také na horolezce a turisty v horách.

Na Symbolický hřbitov ve Vysokých Tatrách, slovensky cintorín, vede část trasy po asfaltce ze Štrbského plesa. Výškový rozdíl je asi 150 m, směr Popradské pleso, pak už lesní cestou. 

 

  

V místě Popradská Pol´ana šipka ukazuje směr na Symbolický hřbitov v přírodním horském prostředí, v nadmořské výšce 1525 m nad mořem. 

Fotografie zvětšíte rozkliknutím: 

  

Několikrát jsem hřbitov navštívila a vždy se zdá větší, protože přibyly pamětní desky. Symbolický hřbitov proto, že tam nejsou pochována těla obětí hor. Emotivní místo připomíná ty, kteří našli v horách smrt.

Nejstarší tabulka z roku 1911 připomíná jednu z prvních obětí Tater Jenö Wachtera, který zahynul roku 1905  při slaňování ze Žabieho koňa. V posledních letech přibyly tabulky se jmény slovenských a polských (Tatry jsou i v PL) obětí z jiných hor.

 

První záznamy o úmrtích lidí ve Vysokých Tatrách pocházejí z poloviny 18. století. Lidé si začali uvědomovat, že ve velehorách hrozí nebezpečí. Přeceňování svých schopností, podcenění povětrnostních podmínek, nezodpovědný přístup k turistice, ale také nešťastná shoda okolností vedly často až k smrti. Nejčastějšími oběťmi Tater bývají horolezci a turisté. Zahynuli tu také horští vůdci z povolání, záchranáři nebo lyžaři. Asi 85% z počtu obětí tvoří muži, nejvíc jich zahynulo na Gerlachovském štítě (nejvyšší hora). 

Nyní mají pamětní desku na skalách symbolického cintorína, který byl založen v r. 1936 a vysvěcen 11. srpna 1940. 

Ze zakladatelů hřbitova připomenu malíře Otakara Štáfla + jeho ženu a Alojze Lutonského, tajemníka Klubu československých turistů v Novom Smokovci.

Otakar Štáfl byl Čech, rodák z Havlíčkova Brodu, ale v meziválečném období žil s manželkou ve Vysokých Tatrách, kde byli nájemci chaty u Popradského plesa. Štáfl měl na Štrbském plese ateliér, tam maloval obrazy s horskými motivy V. Tater.

 

Otakar Štáfl, Mengusovská dolina, 1921. Zdroj Wikipedie

Původně měl být hřbitov na úbočí Patrie v Mengusovské dolině, ale tam byla ochranná zóna pro kamzíky, lesní správa nedala souhlas.

Dokončený hřbitov pan Štáfl neviděl, ve slovenských horách se bojovalo a tak odjel s manželkou do Prahy. Bohužel, ani pobyt v pražském ateliéru nebyl bezpečný. 14. února 1945 proběhl americký nálet na Prahu, na město padaly bomby a zasažen byl také dům, v jehož troskách oba manželé zahynuli.

 

Akademický malíř Otakar Štáfl a pamětní deska v Praze 2. (Zdroj fotografií Wikipedie). 

Nápis na pamětní desce v Praze:

Při náletu 14. února 1945 zde zahynuli manželé a milovníci hor, spisovatelka a horolezkyně Vlasta Štáflová a ak. malíř Otakar Štáfl. 

Čest jejich památce. 

Na fotografiích nebo na videu si všimněte krásných malovaných křížů. Původní záměr, aby každý zemřelý měl svůj kříž, nebylo možné uskutečnit. Nyní je tam 77 křížů, z toho 47 původních. 56 křížů vyřezali bratři Jozef a Jan Fekiačovi z Detvy. 

Celý hřbitov je působivým místem. Návštěvník by se měl zamyslet, jestli k horám přistupuje s pokorou a chová se tu rozvážně. Motto na dveřích kapličky „Mrtvým na pamiatku – živým na výstrahu“ to vystihuje nejlépe. 

zdroj: blog.relaxos.sk, pohrebnictvo.sk, YouTube

 

   

Cestou ke hřbitovu.

   

Tabulka u vstupu na "Symbolický cintorín" označuje kulturní památku. 

 

 

Nápis na kameni: "Známým i neznámým obětem Vysokých Tater".

 

Kaplička podle návrhu ing. Róberta Vosyky z Popradu.

 

  

In memoriam 24 hrdinům Slovenského národního povstání, kteří zahynuli v říjnu 1944 při havárii letadla na Zadním Gerlachu.

 

 

Uprostřed: Na památku Klimka (Klemense) Bachledy, krále tatranských vůdců, který zahynul v r. 1910. Byl to první polský horský záchranář, který tragicky zahynul, když šel na pomoc člověku v Tatrách.

 Video pro anglicky mluvící návštěvníky:

 

Zapálené svíce na hřbitovech vytvářejí atmosféru vzpomínek na své blízké. Svíčka jako světlo představuje naději a věčný život, její plamen je symbolem duše. Chryzantémy, které se často používají k ozdobě hrobů, symbolizují trvanlivost vzpomínek. Předkové věřili, že živé chryzantémy ochraňovaly proti zlu a špatným silám. Věnce vyjadřují cyklus života.

Podzimní krajina pod Beskydami

Naši předkové považovali podzimní rovnodennost za důležitý mezník z hlediska hospodářského roku. Generace si předávaly zkušenost, že když se krátí dny a světla ubývá, je třeba připravit se na zimu. Po sklizni úrody z pole provést orbu, pozdní ovoce ze zahrady zajistilo vitamíny na zimu. Do kysaného zelí se také vkládala jablka. Můj děda měl v zahradě odrůdy jabloní promyšleně - letní jablka, jaderničky a také tzv. kožušky. Ty pak, dobře uskladněné ve sklepě, byly použity i na vánoční štrúdl, který nikdy nechyběl. Nakonec jablka na vánočním stole jsou stálou tradicí.

Po 23. září, kdy je den stejně dlouhý jako noc, se dny zkracují a večery jsou delší. S nástupem podzimu stěhovaví ptáci odlétají do jižních krajů. Viděla jsem osamělého čápa na poli, smutně tam stál a jakoby přemýšlel, zda se příští jaro setká se svými druhy. Silní odletěli a on zůstal sám. Otázkou je, jak získá potravu a zda přežije... Zvířata se také chystají na zimu a listí stromů se zbarvuje. 

Zatímco my na severní polokouli mluvíme o rovnodennosti podzimní, na jižní polokouli mají rovnodennost jarní, začíná tam totiž jaro (Argentina, Austrálie...). Je to způsobeno sklonem zemské osy.

Fotky z procházek zachycují začátek podzimu v krajině pod Beskydami, které jsou vidět v dáli.

 

Letos je v řekách málo vody, v řečišti se tvoří ostrůvky.

Podzim hlásí příchod 

Když padá listí ze stromů
a každou korunu vítr obnaží,
to je náhlé znamení, že podzim příchod hlásí. 

Chodníčky v parku nejsou znát 

a slunce bude hřát už jen málo dní 
příroda mění stráž, už není vyhnutí.

Když řeky začnou chladné být 
a sametový klid spoutává 
jen rybář náhodný se vzácným hostem stává 
příroda zvolna usíná a kapky deště dlažbu ochladí 
   to léto záplavou listí odchází.

(Greenhorns)

🍃  🍐  🍂

Kalendárium z Moravskoslezska: Říjen + Nová motorka i skřítek pro radost

Události měsíce připomíná kalendář z r. 1926 z archivu "Książnica Cieszyńska". Obrázky zvětšíte rozkliknutím.

 

V říjnu ubude dne o 1 hodinu 48 minut.

 

  

Stoletý kalendář:

Od 1. do 8. chladno a  jasno, od 9. do 15. deštivo. Od 16. do 24. studeno a mlhavo, od 25. do 28. mrazy, 29. a 30. mlhy a sychravo. 

 

 

Zajímavá jména z kalendáře před sto lety: Remeš, Střezivoj, Peluška, Chotimír, Krasoslav, Pravoň, Boček, Chrudoš, Vuk. 

 

Z událostí vybírám:

18. října 1675 mezi devátou a desátou hodinou dopolední vypukl za vichřice v Moravské Ostravě velký požár. Vzňaly se šenkovní domy a za tři hodiny vyhořela polovina města. Na náměstí zůstala jen ohněm ožehlá radnice (dnes Ostravské muzeum) s přilehlou řadou domů. Jediným přímým dokladem o tomto požáru je pamětní list uložený do radniční věže v roce 1689.

 28. října 1776 získal polsko-ostravský kovář a chalupník z č. 2 Jan Keltička právo lámat nalezené uhlí.

Inzeráty ze starých novin:

 

Ztráta. Chudý dělník ztratil cestou z Královských Vinohradů přes Stromky do Vršovic ke kasárnám do Hálkovy třídy papírovou dvacetikorunu. Poctivý nálezce se žádá, aby tuto odevzdal za příslušnou odměnu těžce postiženému na adresu: Rud. Šídlo, Vršovice, Hálkova třída, hostinec "U Červenků".

 

P. S.: Je otázkou, kolik stálo zadání tohoto inzerátu do tisku a hlavně, co se za 20 K dalo koupit. A ještě dát odměnu nálezci. 🙇

 Papírová dvacetikoruna byla první bankovkou rakousko-uherské korunové měny, zavedené v roce 1892. Ještě dalších sedm let však musela existovat jako paralelní měna vedle předcházející měny rakouské a teprve dnem 1. ledna 1900 se stala výlučnou měnou rakousko-uherského mocnářství.

 

A když vám do bytu přiletí poštovní holub, dáte inzerát:

Na nepravé adrese. Včera přiletěl do bytu řezníka Jaroslava Deršaty v č. 287 v Michli poštovní holub. Holub má na noze kroužek s číslem 184-60-527. 

Škoda, že nevíme, zda se majitel holuba přihlásil. 

 

Nový tvar motocyklu, jejž možno dnes spatřit v londýnské Horticulture Hall, představuje připojený obrázek. Tento typ byl sestrojen proto, aby jím bylo možno pohodlně vyjet velká návrší a příkrá stoupání, proto má těžiště co možno nízko. Proto také na něm jezdec proti běžným konstrukcím nesedí, nýbrž stojí, přičemž je pouze 10 cm nad zemí, takže zde téměř není možno, aby upadl na stranu.

 

Váha této motorky je něco přes 36 kg, kdežto obyčejná motorová kola váží 80-82 kg. (1912)

_______________

Na závěr představím dětskou hračku nebo chcete-li mazlíka, jakého naši předkové kupovali dětem před 114 lety! Bylo to za Rakouska-Uherska, lidé ještě netušili, že za dva roky je čeká těžké období - 1. světová válka. 

 

Domácí skřítek opět na skladě! 

Na základě stálých četných dotazů a přání, abychom skřítka Šťastného domova uvedli opět do prodeje i mimo období vánoční, objednali jsme z továrny zásobu této roztomilé hračky, již třeba k úplnému dohotovení pouze vycpati senem neb dřevitou vlnou a sešíti. Clo a porto na hotového panáčka bylo by poměrně vysoké a následkem toho by se i hračka značně prodražila. Cena skřítka v pestrých barvách 47 cm vysokého, je K 1,20 + 30 haléřů na porto. 

K 1,50 a za tento nepatrný obnos, za který byste pořídili nepatrného skladového panáčka nebo panenku, jež neměly by dlouhého trvání, způsobíte svým dítkám nesmírnou radost, neboť náš "Pucek" má tu výbornou vlastnost, že přes svou dosti značnou velikost je nejen lehounký, ale vskutku nerozbitný a hlavně - dobrý trpělivý kamarád, jenž dá si všechny rozmary líbiti a navzájem nikomu neublíží, neporaní, neřízne. 

Zdroj Šťastný domov, 1912

Přeji příjemné podzimní dny! 🍃 🍂 🍁